Proč církvím zdanit finanční plnění přiznané v rámci církevních restitucí?

K vyřešení církevních restitucí přispěl zákon č. 428/2012 Sb. přijatý 8. 11. 2012. Byl tak položen základní kámen k vyrovnání státu tehdy zastoupeného premiérem Nečasem na straně jedné a zástupci sedmnácti církví na straně druhé smluvního ujednání, kterým bylo stvrzeno vyřešení církevních restitučních nároků vůči státu.

Od počátku nešlo o standardní restituční proces, jaký dosud probíhal mezi státem a restituenty z řad fyzických osob, kdy restituční legislativa vždy řešila pouze částečnou náhradu křivd a řešila vždy pouze částečné odškodnění restituentů. Rozhodným datem pro stanovení majetkových nároků církví byl stanoven 25. únor roku 1948.

Smlouva Vlády ČR a zástupců církví z roku 2013 stvrdila neprůhledně stanovený celkový nárok církví ohodnocený na 134 mld. Kč a dohodnuté řešení ve výši 75 mld. Kč formou naturálního plnění, tedy vrácením polí, luk, lesů a nemovitostí, a 59 mld. Kč formou finančního plnění ve výši 2 mld. ročně po dobu následujících 30 let počínaje rokem 2013 se zohledněním inflace.

Zásadní chybou celého konceptu "vyrovnání" je neexistence validního seznamu zemědělské a lesní půdy, který byl vždy u fyzických osob podmínkou pro uplatnění restitučního nároku. Církve tak nemusely na rozdíl od fyzických restituentů vlastnický nárok k odejmutému majetku prokazovat.

Je třeba připomenout, že smlouva přiznává církvím nárok na výměru půdy a lesů v celkové rozloze 225 tis. hektarů. Jak se ale vyvíjela rozloha polí a lesů ve vlastnictví církví v čase?

Před rokem 1919 v demokratickém Československu vlastnily církve půdu o rozloze 234 tis. hektarů. Rozhodnutím demokratického parlamentu a se souhlasem prezidenta Masaryka proběhla první pozemková reforma, která církvím odejmula 166 tis. ze 234 tis. hektarů, vše nad 250 hektarů celkového vlastnictví půdy a nad 150 hektarů půdy zemědělské. Proces první pozemkové reformy probíhal v letech 1923 až 1927. V roce 1947 proběhla opět demokratickým parlamentem schválená revize první reformy z roku 1919 a církvím byl odejmut majetek nad 50 hektarů výměry. Ze 68 tis. hektarů půdy a lesů ve vlastnictví církví v červenci 1947 tak pro rok 1948 zůstalo jen něco přes 5 tis. hektarů, které byly po vítězném únoru znárodněny. To jsou fakta, která nebyla v roce 2012 respektována.

V případě, že bychom se přísně drželi podmínky, že nepůjdeme před rok 1948, hovořili bychom o restitučním nároku ve výši cca pěti tisíc hektarů. Pokud korektně přihlédneme ke skutečnosti, že 63 tisíc hektarů odejmutých církvím po červenci 1947 nebylo zaknihováno na nové majitele a stát se s církvemi za odejmuté pozemky nevyrovnal, musíme prolomit rok 1948 a jít do července 1947 a církvím přiznat celkovou rozlohu vlastněné půdy v rozloze 68 tis. hektarů.

S ohledem na výše uvedený pohyb pozemků vlastněných církvemi se jeví naprosto nedůvodným požadavek církví na naturální restituci v kombinaci s finanční náhradou za pozemky v celkové rozloze 225 tis. hektarů. Požadavek jde nejen před revizi první pozemkové reformy v roce 1947 ze zákona 142/1947 Sb. ale dokonce před první pozemkovou reformu z roku 1919 na základě zákona 225/1919 Sb.

Smlouva zástupců církví s premiérem tak více než třikrát navyšuje nárok církví co se týče celkové rozlohy pozemků, ale také přiznává 2,5 až 6krát vyšší finanční plnění za nevydané pozemky, než odpovídá v době platné cenové vyhlášce č. 316/1990 Sb..

K celkové náhradě ve výši 134 mld. Kč podepsané ve smlouvě premiéra s církvemi existuje korigovaná vládní varianta ve výší 81 mld. Kč, a varianty náhrady pro restituce fyzických osob (RFO) max. za 65 mld. a RFO průměr za 30 mld.

Již z těchto variant vyplývá předražení restitucí v rozsahu od 54 mld. až po 104 mld. Kč.

Smluvně bylo dohodnuto, že naturálně bude vráceno 56 % majetku v celkové hodnotě 75 mld. Kč, a zbylých 44 % majetku v hodnotě 59 mld. Kč do celkového plnění ve výši 134 mld. bude spláceno po dvou miliardách ročně po dobu 30 let počínaje rokem 2013, se zohledněním inflace.

Při přípravě "seznamu církevního majetku" proběhla divoká polemika o celkové výměře, kterou požadovaly církve ve výši 261 tis. hektarů, přes seznam pozemků v držení povinných osob ve výši 201 tis. hektarů, přes seznam blokovaného majetku od roku 2004 v celkové výši 174 tis. hektarů, přes prokazatelných 68 tis. hektarů, které církve vlastnily před červencem 1947 až po pouhých 5203 hektarů, které po únoru církvím "dobrali" komunisté.

Jaká byla skutečná výše vydaného majetku v polovině roku 2018?

Budovy byly převáděny bez větších problémů. Bylo převedeno 133 tis. hektarů lesů a 36 tis. hektarů zemědělské půdy, celkem 169 tis. hektarů pozemků, tedy o 101 tis. hektarů více než na co měly církve skutečně nárok, oproti prokazatelně vlastněné půdě v roce 1947.

Lze bez jakýchkoli pochybností konstatovat, že naturální plnění ve výši 75 mld. v kombinaci s finanční náhradou vyplacenou od roku 2013 do roku 2019 ve výši cca 15 mld. Kč zcela pokrývá restituční církevní nároky (tedy nejen variantu RFO průměr, RFO max, ale bohatě i redukovanou vládní variantu).

Každé další plnění je bez jakýchkoli pochybností čistým příjmem církví, tedy příjmem, který se v ČR vždy daní, a daňová povinnost by neměla minout ani církve.

Výše uvedený rozbor je připraven jako podklad pro rozhodování Ústavního soudu o legitimitě zdanění příjmu církví od státu počínaje rokem 2020, do konce dohodnutého finančního plnění církvím ze strany státu v roce 2042.