Smutné výročí královéhradeckých dějin

V polovině letošního prosince si připomínáme jedno smutné výročí královéhradeckých dějin, neboť uplyne 75 let od transportů obyvatel židovského původu z Hradce Králové a východních Čech. Vzpomínkový pietní akt k 75. výročí transportů obyvatel židovského původu z Hradce Králové se uskutečnil v pondělí 18. prosince v 17.00 hodin na náměstí Svobody před budovou Univerzity Hradec Králové, kde je umístěna pamětní deska.Židovská genocida se stala stěžejním programem nacistického Německa. Jejím cílem bylo vyhlazení židovské rasy v Evropě. Židé byli v Hradci Králové pravděpodobně usazeni od jeho založení v první třetině 13. století. První historický dokument dokládající jejich přítomnost pochází však až z konce 14. století. Zmiňuje Židovské náměstí, které se rozprostíralo v místě dnešního Kavčího plácku. V roce 1542 a 1652 byli Židé z města vypovězeni.

Válečná situace v protektorátu

Opatření se dotklo i českých zemí, kde došlo hned po okupaci 15. března 1939 k absolutnímu vytěsnění židovského obyvatelstva ze všech sfér veřejného života. Dne 10. října 1941 padlo navíc rozhodnutí ohledně vzniku zvláštního ghetta. Přípravou opatření ohledně tzv. konečného řešení židovské otázky byl pověřen S-Obergruppenführer a generál policie, pozdější říšský protektor, Reinhard Heydrich.

Ten měl v rámci českých zemí jednak vyřešit deportace Židů do koncentračních táborů a jednak potlačit i národní odboj. Židé z Vídně, Berlína a protektorátu měli být směřováni deportační trasou do ghetta v Lodži, kde toho času již skončilo na 150 000 Židů z Polska. Vzhledem k odporu německých úřadů však k uskutečnění plánu nedošlo. Panovaly především obavy z šíření epidemií. V protektorátu se proto přistoupilo k řešení provizornímu.

Židé měli být shromáždění na jiném vybraném místě v rámci Čech a Moravy, a to za poměrně striktně daných podmínek. Denně měli deportované přepravovat dva či tři transporty, budoucí obyvatele ghetta měli striktně daný limit na zavazadla atd.

Terezín - naděje nebo zkáza

Finální rozhodnutí zaznělo záhy. S téměř stoprocentní jistotou padlo 10. října jméno Terezín. Posléze došlo k vypracování statusu ghetta a jeho vedením byl pověřen doktor Siegfried Seidl. Zřízení tábora měly na starost skupiny dělníků.

Do Terezína tak začaly doslova proudit tisícovky židovských rodin. Tábor se zpočátku jevil být světlem na konci tunelu. Zdálo se, že se stane místem, kde budou moci vězni válku přečkat, byť ve velmi nelidských podmínkách. I tyto naděje však nacistické Německo rozmetalo na prach. Už 4. ledna 1942 se začíná hovořit o prvních transportech právě z Terezína. Ty mířily do celkem dvaaosmdesáti vyhlazovacích táborů. Skončilo v nich 60 382 protektorátních Židů. Válku nakonec přežilo pouze 3097 z nich.